Říjen 2013

Moje říjnová zpověď

8. října 2013 v 21:23 | Ellis |  Říjen
Momentálně se mi hlavou honí jenom škola. Dřív sem to nikdy neřešila a spiš na všechno kašlala. Taky sem neměla žádnou motivaci. Věděla sem, že to nějak dám. Ale tenhle rok, jako by mi přeskočilo a o ničem jiném se mnou není řeč. Vstávám dřív, abych byla o půl hodiny dřív ve škole a mohla se ještě učit. Přijdu v půl pátý a jdu se učit. Pak jdu spát. Občas se sejdu se svým přítelem, ale jinak je tohle každý den. Najednou jakobych se snažila všem dokázat, že ve mně něco je. Rodiče mě přesvědčují, že se mám snažit jak to jde a nenervovat se, ale já se snažim a ne všechno mi jde. A to se mi honí hlavou každý den. Matika a fyzika. Je vtipný, že budu mít jedničky, dvojky a matika fyzika 4 (doufám a modlím se :D ).

Takže mám pocit, že sem se zbláznila. Něco není jako dřív. Nevím co. Dokonce už ani nepřemýšlím nad ním. Dokonce mám dojem, jakoby mě to už nebralo. Myslím tu záležitost kluků a lásky a blablabla. Jsme spolu 5 měsíců, je možný, že už mě to přešlo? A začalo to (to něco) vůbec? Já nevím.. Já mám školu, on má školu (a práci), takže už spolu v kontaktu moc nejsme a nijak mi to nechybí. A zároveň nemám žádnou potřebu být s jiným klukem a zažívat nějaký romantický okouzlení. Když na facebooku narazím na obrázek, kde je nějaká zamilovaná dvojice, nebo nějaký smutný text o lásce, přijde mi to jako nemožný. Že někdo může něco takového cítit a já sama jsem to kdysi cítila, ale žádného kluka jsem neměla. Tohle je můj první. Tohle kdyby si přečetl, zlomilo by mu to srdce. Ale já mám v hlavě nějaký problém a asi jediná možnost je se v tom nepitvat a nechat to být.

Ale mám být ve vztahu, který mě nijak nenaplňuje? Ale na druhou stranu se moc nevidíme, takže zase o moc nejde. Nechci aby byl smutný kvůli mě. Dokážu si představit jak by se trápil. Jednou mi řekl, jak hodně špatně by se smiřoval a ta představa mě ničí, protože on si to nezaslouží. A najednou lituju, že sem si s ním něco začínala, protože ho přinutím cítit se hrozně. Jednou to stejně přijde. A já pořád doufám, že se jednou rozejdem z důvodu, že ten cit ochabne na obou stranách. On chce společné bydlení, společný život. Když o tom mluví, jen mlčím. usměju se a snažím změnit téma.

Momentálně jsem toho názoru, že je lepší být s někým, než být úplně sama. Líp to vypadá a mám i lepší pocit. Je to špatný, vím to. Nejsem moc dobrý člověk, poslední dobou zjišťuju. Před třemi týdny jsem odkopla nejlepší kamarádku.. kvůli hovadině a ani sem jí nic nevysvětlila. Ani se neptá. Vím, že mě už nemá ráda, radši to tak nechám, ona zapomene. Snad. Mám z toho špatný pocit, chci být lepší.

Vlevo píšu, že mám výkyvy nálad. Často se "léčím" na svém příteli a tahám svoje problémy do našeho vztahu. A jestli vám můžu poradit, nedělejte to. V tu chvíli má člověk vztek, najednou jsou všichni na světě ti špatní, ale váš vztek pomine, ale tu spoušť, co uděláte vám už málokdo odpustí. Přítel mi radí, ať si všechno, co mě štve napíšu na papír a pak ho spálim (nebo vyhodim, to je jedno). Ještě sem to nezkusila, ale hned jak mě to přepadne, udělám to.


Podzim

6. října 2013 v 9:49 | Ellis |  Říjen
Je chladné podzimní nedělní ráno. Pošmurno. Ticho. Kde jsou ty letní časy plného sluníčka a smíchu? S přicházejícím podzimem přichází a těžká břemena na naše ramena. Čas bezstarostnosti už dávno vypršel. Jen občas svitne naděje, že by to mohlo být všechno jako dřív, ale ta netrvá víc než dvě sekundy.
Léto plné dobrodružství, bláznovství a slz. Užili sme si ho jako nikdo jiný. Žádné obavy, jen vidina složité budoucnosti před námi, ale to nás netížilo. Nevěděli jsme, jestli spolu stále budem. Šlo o přítomnost, o ten moment, co je právě teď. O moment, kdy mě drží v náručí a hladí mě po vlasech.
Splnil se mi sen. Byl to můj idol dva roky na střední škole. On odmaturoval a my strávili léto spolu. Je známý tím, že nikdy neměl holku déle jak dva měsíce. Šlo mi o to, že s ním aspoň chvíli budu, že budu moct říct - ano, s ním sem chodila. Nevím na co jsem v tu dobu myslela, takhle se zřejmě uvažovat nemá. Stručně řečeno, nepočítala jsem s tím ( a ani naše okolí) , že léto skončí, ale náš vztah ne. Čim víc se blížil konec léta, tim víc sem začínala panikařit, co bude dál, protože nám spolu bylo vážně dobře a rozchod by nám oboum velmi ublížil.
Je říjen a jsme spolu pět měsíců. Už chodíme oba dva do školy. On dálkově na vysokou a každý den chodí do práce. Mě už práce taky čeká. Práce 30km od domova. A spousta učení. Matematika se mi nedaří a můj jediný cíl za tenhle školní rok, je nepropadnout. Ať už z matiky, fyziky či z chemie. Přírodní vědy nejsou moje parketa a v třetím ročníku to neni zrovna nejlehčí látka. Mám stres, probouzím se nesvá, podrážděná. Mám strach. Mám vysoké cíle a kluk do mých plánů nezapadá, ale vzdát se ho nechci. Naopak mám obavy, že čím méně se uvidíme, tím slabší se stane náše pouto, které sme tak snaženlivě upevňovali.

Proč se můj blog jmenuje Morning tea? Asi proto, že miluji rána a miluji čaj. Protože každé nové ráno mi dává naději. Tenhle blog bude o mých zážitcích, názorech a sem tam chci psát povídky.